Josef Dobrovský
1. vyd. nakl. Svobodné slovo, Praha, 1964 – 252 s.
2. vyd. nakl. Akropolis, Praha, 2004 – 256 s., ISBN 80-7304-045-X ![]() ![]()
My a dějiny
Sám časový odstup, ale především nutné soustředění dalších generací na vlastní úkoly dovede proměnit
i nejdramatičtější zápasy lidského ducha minulosti v trapná schémata, nikomu nic neřešící,
nikoho nijak neobohacující, ať už se kryjí „všeobecnou vzdělaností" nebo „kulturní úrovní",
případně „výchovným posláním" či jakýmkoli jiným nimbem a cílem.
![]() (...) Minulost... K čemu minulost? Pokud něco „minulo", tedy to už není. Jaký smysl má oním „nejsoucím" se zabývat? Provozovat dějepis? Dosavadní odpovědi na tyto otázky se — jak známo - pohybovaly od konstatování oprávněnosti pouhé zvědavosti a zábavychtivosti přes „historii učitelku života" až po „zjišťování historické zákonitosti", jež již zase může být velmi nezábavné. V epoše tak vyspělé se ostatně lidé již mohou bavit jinak ... Budiž však: je-li opravdu v „toku dění" určitá zákonitost (i když třeba nejen ona), pak bylo nutno zabývat se dějinami už proto, aby byla stanovena, aby pak každá současnost nalezla „své místo" v onom toku dění, tj. aby vůbec porozuměla sobě samé, aby se lidé nepohybovali ve vlastní době chaoticky, resp. aby se pohybovali poněkud méně chaoticky... (...) ![]() (...) Takto se ne „poučit", ale „žít s Dobrovským" jako s jedním z nejvyzrálejších činných lidí naší národní minulosti, jehož činnost nadto plynula — jak jsme vylíčili — z historických i morálních zdrojů velmi hlubokých a složitých — patří k největším hodnotám, které nabízí dnešku naše národní minulost. Vedle života Husova a Havlíčkova tu není podobné osobnosti, s níž žít je významné i pro hlubokou orientaci v dnešku. Dílo, které vytvořil tento génius rozumu, ale i mravní čistoty, může „žít s dneškem". Jeho zápasy - o vnitřní svobodu a neodvislost vědy, o pravdu ve službách štěstí lidstva, proti legendám a mýtům náboženským i „národním", jeho neúplatnost, jeho pojetí supremátu vědy a pravdy v hierarchii hodnot, to jsou i naše problémy, ale i naše úkoly v naší „přítomnosti". V celé knize jsme se proto pokoušeli ukázat - jistě nikoliv způsobem vyčerpávajícím - co znamená otázka: Dobrovský a my. Neboť jestliže platí a může být kladena otázka „my a dějiny", je plně legitimní i otázka „dějinný člověk a my". Zážitek velikého člověka v dějinách, bojujícího o jednotu poznání, štěstí lidstva a mravní čistoty, je cestou k podobné jednotě v současnosti a budoucnosti.
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |